I malé zamyšlení může mít cenu zlata.

Když jsem tu myšlenku poprvé slyšel, myslel jsem si, že se kolega Jirka Šafařík už úplně zbláznil. Chápu, že když někdo odchází do starobního důchodu, má zájem na tom, aby mu stát zaplatil to, na co má skuteč něnárok. Ale kdo z nás by byl ochoten a schopen vzít si do ruky přímo zákon a detailně si vše nastudovat na úroveň, kam pravděpodobně nesahají ani znalosti většiny úředníků na „sociálce“?

Většina lidí při odchodu do starobní penze (důchodu) se chová asi takto. Zajdou si na příslušnou správu sociálního pojištění, podají si žádost o starobní důchod a čekají, jak jim to vyjde. Po dlouhých letech práce a placení sociálního pojištění se patrně tak těší na důchod, že je ani nenapadne se předem zajímat o to, jak a z čeho se vlastně jejich důchod počítá. A často tou hlavní a jedinou otázkou je, za jak dlouho svůj starobní důchod mohou očekávat.

Všichni známe staré okřídlené, že „neznalost zákona neomlouvá“. A zákon o důchodovém pojištění č.155/1995 Sb, je z finančního hlediska jedním z těch nejdůležitějších v našem životě. Skoro každý z nás po celou dobu produktivní části života (25 – 65 let) odvádíme sociální pojištění. Když si vezmeme zaměstnance s průměrným příjmem v ČR, tak jeho měsíční odvod na sociálním (včetně odvodu, který za něj platí zaměstnanvatel) činí měsíčně 7 675 Kč, ročně to dělá skoro 100 000 Kč a za těch 40 let, co pracujeme a odvádíme, to dělá více než 3,6 mil Kč. Už jste si to takhle někdy spočítali? Celkem za nás všechny pracující a odvádějící to dělalo v roce 2015 více než 400 mld Kč. A to je více než třetina příjmu celého státního rozpočtu. Tak co, to už je pořádný „balík“ peněz, ne? A víte co je na tom nejzajímavější? Náš postoj. Na jedné straně totiž poslušně a včas platíme, ale na druhé straně prakticky nikdo z nás pořádně neví, na co máme za tuto svoji poslušnost nárok. Takže jinými slovy, známe velmi dobře své povinnosti, ale neznáme pořádně své nároky. A jak ukázaly desítky případových studií, které jsme provedli za poslední rok na různých skupinách obyvatelstva, prakticky každý z nás zbytečně přichází o peníze, na které má ze zákona nárok.

Jak je to možné? Těch důvodů je několik, ale ty nejzákladnější jsou asi tyto. V prvé řadě bezmezně důvěřujeme České správě sociálního zabezpečení, která eviduje naše pracovní nasazení a naše příjmy. Ukazuje se však, že tam zase tak skvělý pořádek nemají a co neevidují, to prostě neexistuje. A co neexistuje, to se nezapočítává a snižuje důchod. Dalším důvodem je neznalost „systému“ a detailů, které ovlivňují váš důchod. Nechci vás tady zatěžovat zbytečnými detaily, ale každý z nás by měl vědět, co je to potřebná doba pojištění, doby evidované, neevidované nebo náhradní apod. Každý z nás by měl znát dvě základní podmínky pro vznik starobního důchodu a také alespoň základní vzorec výpočtu jeho výše. Ten má jen dvě proměnné, ale naprosto rozhodující pro výpočet vašeho důchodu. No a pak jde také o to, že už když se blíží okamžik, kdy již mohu požádat o starobní penzi (5 let do důchodu) , je potřeba vědět, zda se mi vyplatí předčasný důchod, předdůchod, nebo naopak tzv. přesluhování („práce na procenta“) apod. Zajímavé jsou případy, kdy člověk pracuje jako zaměstnanec a pak se stane OSVČ. Nebo jak si poradit s obdobím, kdy mi dočasně klesly příjmy a tím se také rozřeďuje důchod. Lze tomu zabránit? Jak sami vidíte, neznalý člověk si řekne, že „státní“ důchod není žádná vysoká škola a že výpočet je jasný a sociálka jej přesně spočítá a nedá se s tím nic dělat. Opak je ale pravdou.

Proč o tom všem ale hovoříme. Jsme privátní finanční poradci a měli bychom se tedy zabývat soukromým zabezpečením na penzi, tzv. třetím důchodovým pilířem. Ano, tím se zabýváme již od roku 1994, kdy vzniklo penzijní připojištění se státním příspěvkem. Od té doby se soukromému zabezpečení na penzi věnujeme již více než 20 let, získali jsme v této oblasti vysoké odborné znalosti, a celá řada klientů si již vytvořila nebo si vytváří finanční rezervy, které jim pomohou důstojně prožít stáří. Ale současně musíme přiznat, že v jedné věci jsme se velmi mýlili. A to v tom, co tvrdí většina lidí, kteří se dnes v našem oboru pohybují a kteří pohlceni třetím pilířem lidem tvrdí, že státní penze je „nejistá sezóna“, bůhví jak to všechno dopadne a jestli vůbec nějaký důchod od státu ještě dostaneme, až půjdeme do důchodu. Jednoduchá argumentace podporující business finančních poradců, ale realita je bohužel zcela jiná.

Realita je taková, že všichni stále hovoříme o důležitosti soukromého zabezpečení na penzi a vůbec se nevěnujeme tomu státnímu zabezpečení. Na jedné straně tady máme více než 4,25 mil účastníků penzijního spoření, kteří si ale za těch více jak 20 let naspořili v penzijních společnostech jen 77 000 Kč. Ano, to je průměrná výše naspořených prostředků na účtu účastníka penzijního spoření. Na druhé straně tady máme státní důchodový systém, tzv. 1.pilíř. Ten garantuje každému plátci sociálního pojištění měsíční důchod vyplácený až do jeho úmrtí. Dnešní průměrná výše starobního důchodu činí 11 344 Kč měsíčně a pokud budeme v důchodu žít alespoň dalších 20 let, pak to znamená, že nám bude celkem bude na důchodech vyplaceno z 1.pilíře přes 2,7 mil Kč (bez valorizace). Tak co tomu říkáte, 77 000 Kč (3.pilíř) vs. 2 700 000 Kč (1.pilíř)? Asi to chce trochu změnit zažitá paradigmata a umět se na tradiční témata podívat jinými očima. Co říkáte?

A teď si představte, že existuje možnost, jak bez toho, aniž byste museli měsíčně vynakládat další prostředky, můžete od státu získat více. Třeba o 5% vyšší měsíční státní důchod. To by u průměrně vydělávajícího Čecha znamenalo o 135 000 Kč (5% z 2,7 mil Kč ) navíc za 20 let v důchodu. Jestli to stojí za to se asi nemusím ptát. Vždyť je to skoro dvojnásobek částky, kterou jsme si v průměru naspořili v penzijním spoření. Je to ale vůbec možné? Ano je. A stačí k tomu vyznat se přesně v Zákoně o důchodovém pojištění, zjistit si, co vlastně máte v evidenci ČSSZ a zanalyzovat si všechny možnosti, které současné zákony poskytují a učinit potřebné kroky a opatření. Konkrétně v případě našeho Jirky Šafaříka by neznalost zákona znamenala starobní důchod o skoro 1 500 Kč měsíčně nižší. A pokud tedy předpokládáme, že bychom měli v penzi prožít alespoň 25% svého života, jak to předpovídá paní ministryně Marksová, pak by to pro něj za těch minimálně 20 let v penzi znamenalo ztrátu cca 360 000 Kč.

Tak vidíte, i odchod do důchodu může být příležitostí objevit něco nového. Díky vlastní životní zkušenosti Jirky jsme objevili oblast, která se týká a zajímá prakticky každého z nás a kde můžeme lidem hmatatelně pomoci s jejich příjmy v důchodu.

Děkujeme Jirko.

Komentáře
  1. Hedvika napsal:

    Dobry den. když mi pomužete.kolik Vám za to zaplatím
    .

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Novinky e-mailem

    Chcete od nás dostávat tipy a informace týkající se vašeho důchodu?

  • Nejnovější příspěvky